karta rostliny zobrazena tento rok 460x
poslední revize 05.11.2022
Palmy a cykasy : Liliopsida / Arecales / Arecaceae / Trachycarpus
Druhové jméno bylo vybráno na počest anglického cestovatele a botanika Roberta Fortuna. Roste v oblasti Nepálu, Číny a Indie. Je velmi podobná Chamaerops humilis (má hrubější ostnatý řapík), Livistonii chinensis (má skloněné a roztřepené konce lístků, list není dělený až k základu) a Washingtonii (má na listech jemná vlákna a list není dělený až k řapíku). Patří mezi stálezelené a dvoudomé rostliny. Dorůstá výšky (4 -) 8 - 12 (i 20)m a šířky 3m při průměru nevětveného kmene 15 - 30cm. Na kmeni zůstávají zbytky odumřelých listů a je zakončený trsem listů a hrubými vlákny. Listy mají řapík délky (0,4 -) 0,6 - 0,9 (i 1)m a čepel v podobě 1/2kulatého vějíře o délce 60 - 80cm, šířce 0,9 - 1,2m složených ze zašpičatělých tmavězelených lístků se zářezy přes 1/2 čepele. Kvete jednopohlavnými žlutými 2 - 4mm květy v případě samčích a zelinkavých v případě samičích v převislých latách o délce 0,3 - 0,6 (i 1)m. Plody jsou modročerné, kulovité, široké 1 - 1,5cm a obsahuje jediné semeno. Existují vnitrodruhové taxony:
Jedná se o velmi rozšířený druh, neboť asi nejlépe ze všech palem odolává nízkým teplotám a s trochou dopomoci ji můžeme pěstovat venku i v našich podmínkách. Dokáže odolat mrazu do -17 až -19°C. Ztratí pak olistění, ale na jaře znova vyrazí. Při přezimování listy obalte pytlovinou a celou palmu zajistěte proti vodě, aby neuhnila. Můžete např. kolem palmy vytvořit tyčovou konstrukci potaženou plátnem na principu stanu. Pozor, musí mít ale větrací otvory, aby palma mohla dýchat. Má ráda dostatek světla, ale opět přímé intenzivní světlo škodí, jako jiným palmám. Půdu udržujeme stále vlhkou, pozor na přelití. Listy můžeme v teplých dnech rosit. Je náchylná na mšice!
Množí se semeny, které klíčí 1 - 2 měsíce.
kvete v měsících: 123456789101112 (pouze orientační, doba je závislá na místě na Zemi, počasí, atd.)
Synonyma: Chamaerops excelsa, Chamaerops fortunei, T. excelsus
Roste od Japonska po Himaláje v podobě jednokmenné palmy. Listy vytváří pouze na vrcholu, řapíky jsou na horní straně zploštělé, na okraji drobně trnité. Květenstvím je lata z jednodomých žlutých květů. Nejznámější je T. fortunei a méně odolnější k chladu T. takil.
Vyhovuje mu chráněné místo a dobře propustná půda bohatá na živiny.
Množí se semeny.
Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.
Patří mezi jednoděložné rostliny. Znamená to například, že vytvářený stonek netloustne jako u dvouděložných anebo úplně chybí. Tato čeleď je lidově označována jako palmy a je jedinou čeledí řádu arekotvarých. Většinou pochází z tropů nebo subtropů. Nejjižněji rostoucí palmou je Rhopalostylis sapida rostoucí na 44 rovnoběžce na Chatmanových ostrovech a nejseverjněji rostoucí palmou je Chamaerops humilis, který dosahuje 44 rovnoběžky v jižní Francii. Existuje asi 189 rodů a 2361 druhů. Existují tyto podčeledě:
Najdeme v ní keře, vysoké i nízké stromy a dokonce i liány. Listy se nacházejí pouze na konci ve tvaru chocholu, jsou stálozelené, dlanitého nebo 1x (vzácně 2x) zpeřeného tvaru. Rostliny mohou být jednodorné nebo dvoudorné. Bílé nebo béžové květy jsou většinou jednopohlavné, drobné, tvořící husté laty. Plodem je bobule nebo peckovice (s jedinou peckou). Palmy mají široké využití v zemědělství i průmyslu.
Pro pěstování pro ně většinou platí, že by neměli přijít na přímé slunce, mají rády rozptýlené světlo a rosení. Přesazovat by se měly pouze v případě nutnosti protože jej špatně snášejí a nedoporučuje se je také přenášet na jiné místo (mnohdy stačí o 1m nebo jiné natočení). Jsou pak schopné na dlouhou dobu zastavit růst.
Zdroje:
žádost o přidání nekomerčního odkazu / otevři všechny odkazy
literatura:
Dobrý den, máme v bytě (v paneláku) již 35 let palmu žumaru ztepilou. V posledních měsících jí výrazně zasychají konce listů a nový list již při růstu je na koncích zaschlý. Můžete mi poradit, co mám s rostlinou dělat? Nerada bych o ni přišla. Zalévám ji jednou týdně a do zálivky dávám hnojivo (tekuté určené pro palmy)v. Děkuji. Eva Matysová