nepřihlášen
Prodejci:
karta rostliny zobrazena tento rok 95x
poslední revize 14.02.2012
Kaktusy : Magnoliopsida / Caryophyllales / Cactaceae / Rebutia
Domovinou těchto rostlin je Peru a Bolívie. Druhovým jménem pojmenována podle svého nálezce Hugha Cuminga. Těla těchto rostlin jsou ploše kulovitá, neodnožující. Květ je barvy žluté o průměru cca 2cm. Rostliny kvetou opakovaně od jara do podzimu a proto jsou nazývány fuksiemi mezi kaktusy.
Pěstujeme v propustném substrátu. Zimujeme chladně, bez zálivky.
Synonyma: Gymnocalycium neocumingii, Sulcorebutia neocumingii, Weingartia neocumingii
ceny již od 22,00 Kč s DPHRod byl pojemnován po francouzském kaktusáři Pierrovi Rebutovi. V tomto rodě zanechal kus práce český kaktusář Vojtěch Frič. Pochází z náhorních plošin And Bolívie, Čile a Argentiny. Při taxonomické revizi došlo ke zrušení několika rodů, které byly sloučeny pod Rebucii.
Vyhovuje jim dostatek světla, chladnější a čerstvý vzduch a písčitý propustný substrát (vyhovuje jim i standardní směs pro hrnkové rostliny), dobrá drenáž a nízká zálivka. Při přezimování potřebují světlo, teploty blížící se k bodu mrazu a zastavení zálivky. Z počátku jara můžete rostliny mlžit měkkou vodou.
Množí se semeny nebo řízky.
Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.
Pro Čechy je to velmi známá čeleď, přestože u nás kaktusy nerostou. Také mezi významnými botaniky-kaktusáři se vyskytuje jedno české jméno a to Alberto Vojtěch Frič 1882 - 1944 (o jeho cestách vyšel také komix v ABC v rámci cyklu Lovci zelených pokladů). Mnoho evropských sbírek je založeno na semenech dovezených českými dělníky, kteří do Ameriky jezdily na montáže. Některé druhy byly dokonce díky těmto zásilkám zachráněny před vyhynutím. Podle různých taxonomických pojetí existuje 120 - 220 rodů.
Název pochází z řečtiny. Vyskytují se především v Jižní a Severní Americe. Díky lidem se však rozšířily na všechny kontinenty. Patří mezi sukulenty. Většině z nich vyhovuje prostředí polopouště a stepy. Méně pak pouště a 1/20 dokonce na deštné pralesy s druhy epifyticky rostoucími na stromech, kterým vyhovuje rosení - např. Rhipsalis (Věšák). Z westernů lidi znají hlavně veliké několikametrové obry. Většina druhý ale nepřerůstá výšku 20cm. Celkový rozptyl je pak od 5mm po 15m. Vysoké druhy pak slouží často ptákům pro vybudování si hnízda jako náhražka dutin ve stromech. Člověk kaktusy kromě okrasné hodnoty využívá také v potravinářském průmyslu zejména k výrobě alkoholických i nealkoholických nápojů.
Typickým znakem kaktusu je areola, což je zakrnělá postranní větev. Listy jsou pak přetvořené v trny, které slouží jednak k odrazení zvířat k jejich poškození, ale vytvářejí také alespoň nějaký stín. Druhy které naopak rostou ve vysokých polohách jsou ochlupené. Povrch (kutikula) je velmi tuhý, aby dokázal odolávat ostrému sluníčku a teplu a zabraňoval tak odpařování vody. Květy jsou u kaktusů obzvláště krásné. Mohou nabývat různých barev. Například rod Mammillaria je známý tím, že květy vyrůstají na koncích stonků kolem dokola ve věnečcích. Dále asi každý bude znát vánoční kaktus.
Podle místa výskytu vyplývá, že většině kaktusů vyhovuje mírná zálivka, dobře propustný písčitý substrát (je ovšem nutné do něj dodávat minerály v hnojivu) a plné slunce. Na zimu snížit teplotu na 5 - 10°C a nezalévat vůbec. Tato fáze je většinou nutná k tomu, abyste rostliny donutily ke květu.
Množí se drobnými semeny nebo řízkováním. Oblíbené je také roubovaní. (Komerčně nabízené roubovance se mi zdají být ovšem kýčovité, což prezentuji čistě jako můj osobní názor.)
Zdroje:
žádost o přidání nekomerčního odkazu / otevři všechny odkazy
literatura:
