karta rostliny zobrazena tento rok 201x
Kaktusy : Magnoliopsida / Caryophyllales / Cactaceae / Carnegiea
Pochází ze Sonorské poušti v podobě stromovitého sloupovitého větveného kaktusu. Dorůstá výšky 5 - 15 (i 16)m. Dožívají se více než 150 let, při obvodu přes 3m, kmen je zelený, válcovitý, v průměru má 30 - 75cm a na povrchu je 12 - 30 svislých žeber, má mnoho hustých areol o průměru až 2,5cm, trny jsou šedé až načernalé, v areole jich je (8 -) 15 - 30 (i 50)ks v hustých chomáčcích, středových je 3 - 6ks, délky až 7cm, okrajových je 12 - 15ks, délky 1 - 3 (i 3,8)cm. Kvete pod vrcholem ve dne i v noci, mají trychtýřovitý až zvonkovitý tvar, bílou barvu, délku 8,5 - 12,5cm a v 5 - 6 (i 9)cm v průměru, opylují je ptáci, netopýři i hmyz. Plody jsou vejčité, červené, dužnaté, jedlé, dlouhé (5 -) 6 - 7,5 (i 9)cm, široké (2,5 -) 3,5 - 4,5cm, pukají podél 3 - 4 vertikál, vnitřek je červený a obsahuje mnoho černých lesklých vejčitých 1 - 2mm semen. Je zapsaný v seznamu CITES.
Vyhovují mu polopouště a pouště. Roste pomalu, za 30 let vyroste do 1m a trvá mu 75 let na vytvoření jednoho ramene. Potřebuje plné slunce, mírně vápenitou dobře a propustnou půdu. V zimě snese teploty do -8 (i -12 v případě starších exemplářů)°C, ideální rozmezí je ale 10 - 18°C. V zimě se nesmí zalévat.
Množí se semeny nebo odnožemi.
kvete v měsících: 123456789101112 (pouze orientační, doba je závislá na místě na Zemi, počasí, atd.)
klimatická USDA zóna: 9 - 11
Synonyma: C. gigantea f. aberrans, C. gigantea f. cristata, Cereus giganteus, Pilocereus engelmannii, Pilocereus giganteus
Existuje pouze 1 druh. Rodové jméno bylo vybráno na počest filantropa jménem Andrew Carnegi.
Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.
Pro Čechy je to velmi známá čeleď, přestože u nás kaktusy nerostou. Také mezi významnými botaniky-kaktusáři se vyskytuje jedno české jméno a to Alberto Vojtěch Frič 1882 - 1944 (o jeho cestách vyšel také komix v ABC v rámci cyklu Lovci zelených pokladů). Mnoho evropských sbírek je založeno na semenech dovezených českými dělníky, kteří do Ameriky jezdily na montáže. Některé druhy byly dokonce díky těmto zásilkám zachráněny před vyhynutím. Podle různých taxonomických pojetí existuje 120 - 220 rodů.
Název pochází z řečtiny. Vyskytují se především v Jižní a Severní Americe. Díky lidem se však rozšířily na všechny kontinenty. Patří mezi sukulenty. Většině z nich vyhovuje prostředí polopouště a stepy. Méně pak pouště a 1/20 dokonce na deštné pralesy s druhy epifyticky rostoucími na stromech, kterým vyhovuje rosení - např. Rhipsalis (Věšák). Z westernů lidi znají hlavně veliké několikametrové obry. Většina druhý ale nepřerůstá výšku 20cm. Celkový rozptyl je pak od 5mm po 15m. Vysoké druhy pak slouží často ptákům pro vybudování si hnízda jako náhražka dutin ve stromech. Člověk kaktusy kromě okrasné hodnoty využívá také v potravinářském průmyslu zejména k výrobě alkoholických i nealkoholických nápojů.
Typickým znakem kaktusu je areola, což je zakrnělá postranní větev. Listy jsou pak přetvořené v trny, které slouží jednak k odrazení zvířat k jejich poškození, ale vytvářejí také alespoň nějaký stín. Druhy které naopak rostou ve vysokých polohách jsou ochlupené. Povrch (kutikula) je velmi tuhý, aby dokázal odolávat ostrému sluníčku a teplu a zabraňoval tak odpařování vody. Květy jsou u kaktusů obzvláště krásné. Mohou nabývat různých barev. Například rod Mammillaria je známý tím, že květy vyrůstají na koncích stonků kolem dokola ve věnečcích. Dále asi každý bude znát vánoční kaktus.
Podle místa výskytu vyplývá, že většině kaktusů vyhovuje mírná zálivka, dobře propustný písčitý substrát (je ovšem nutné do něj dodávat minerály v hnojivu) a plné slunce. Na zimu snížit teplotu na 5 - 10°C a nezalévat vůbec. Tato fáze je většinou nutná k tomu, abyste rostliny donutily ke květu.
Množí se drobnými semeny nebo řízkováním. Oblíbené je také roubovaní. (Komerčně nabízené roubovance se mi zdají být ovšem kýčovité, což prezentuji čistě jako můj osobní názor.)
Zdroje:
žádost o přidání nekomerčního odkazu / otevři všechny odkazy
literatura: