nepřihlášen
Prodejci:
karta rostliny zobrazena tento rok 1106x
poslední revize 08.09.2022
Kaktusy : Magnoliopsida / Caryophyllales / Cactaceae / Opuntia
Roste v USA a Mexiku v podobě poléhavého až plazivého keře. Dorůstá výšky 20 - 40cm a délky 0,3 - 1m. Články jsou zelené až modrozelené, zploštělé, obvejčité až kulaté, dlouhé 10 - 25 (i 40)cm, široké 7 - 20cm, areoly jsou obvejčité až eliptické, dlouhé 3 - 6cm, široké 2 - 4cm, hnědožlutě až hnědě ochlupené, později šedě, obsahují až 8 trnů, které jsou hnědé až bílé, přímé, ohnuté nebo až spirálovité, středové jsou větší, hnědé až hnědočervené či černé, šedé nebo hnědožluté, šídlovité a dlouhé 3 - 8cm. Květy mají vnitřní korunní lístky žluté, na bázi červené (vzácně celé růžové nebo červené) a dlouhé 3 - 4cm. Plody jsou červené až růžovofialové, dužina zelená, obvejčité až soudkovité, dlouhé 3 - 5cm, široké 2 - 3cm, 18 - 24 areol a obsahují hnědožlutá semena průměru 4 - 5mm. Byla u nás vysazována do volné přírody a někde i úspěšně přezimuje. Existují vnitrodruhové taxony:
kvete v měsících: 123456789101112 (pouze orientační, doba je závislá na místě na Zemi, počasí, atd.)
Synonyma: O. angustata, O. arizonica, O. camanchica, O. canada, O. charlestonensis, O. chihuahuensis, O. discata, O. dulcis, O. engelmannii var. cycloides, O. engelmannii var. discata, O. gilvescens, O. laevis, O. megacarpa, O. mojavensis, O. phaeacantha var. brunnea, O. phaeacantha var. camanchica, O. phaeacantha var. chihuahuensis, O. phaeacantha var. discata, O. phaeacantha var. flavispina, O. phaeacantha var. laevis, O. phaeacantha var. major, O. phaeacantha var. nigricans, O. phaeacantha var. spinosibacca, O. procumbens, O. superbospina, O. zuniensis
ceny již od 85,00 Kč s DPHOpuncie pocházejí z Ameriky z oblastí od Kanady po jih Jižní Ameriky. Rostou v podobě keře nebo i stromu, mohou být vzpřímené i plazivé, zpravidla bohatě větvené. Tělo opuncie je článkovité. Každý článek je zploštělý a pokrytý trny (0 - 15ks v areole) v barvě bílé, žluté až hnědé, hnědočervené, šedé nebo černé, dlouhé až 17cm, dále jsou doplněné glochidiemi - krátkými křehkými křemičitými chlupy s drobným háčkem na vrcholu a zůstávají zapíchnuté v pokožce. Květy jsou oboupohlavné, občas pouze samčí, vnější korunní lístky jsou zelené až žluté, vnitřní světležluté až oranžové, růžové, červené až růžovofialové (i bílé). Vydrží zhruba 3 - 5 dnů a na noc se zavírají. Plody jsou zelené, žluté, červené nebo růžovofialové, kyjovité až válcovité, vejčité až obvejčité nebo i téměř kulovité, dlouhé 1 - 12cm, obsahují světležlutá až hnědožlutá či šedá zploštělá až kulatá semena. U některých druhů je možná konzumace.
Vyhovuje ji plné slunce, ale i polostín a dobře propustné suché půdy, ideálně skalky. Zálivka by měla být malá a pouze občasná. Některé druhy dokáží přežít i v našich podmínkách, ale mít výbornou drenáž.
Množí se řízky nebo semeny.
Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.
Pro Čechy je to velmi známá čeleď, přestože u nás kaktusy nerostou. Také mezi významnými botaniky-kaktusáři se vyskytuje jedno české jméno a to Alberto Vojtěch Frič 1882 - 1944 (o jeho cestách vyšel také komix v ABC v rámci cyklu Lovci zelených pokladů). Mnoho evropských sbírek je založeno na semenech dovezených českými dělníky, kteří do Ameriky jezdily na montáže. Některé druhy byly dokonce díky těmto zásilkám zachráněny před vyhynutím. Podle různých taxonomických pojetí existuje 120 - 220 rodů.
Název pochází z řečtiny. Vyskytují se především v Jižní a Severní Americe. Díky lidem se však rozšířily na všechny kontinenty. Patří mezi sukulenty. Většině z nich vyhovuje prostředí polopouště a stepy. Méně pak pouště a 1/20 dokonce na deštné pralesy s druhy epifyticky rostoucími na stromech, kterým vyhovuje rosení - např. Rhipsalis (Věšák). Z westernů lidi znají hlavně veliké několikametrové obry. Většina druhý ale nepřerůstá výšku 20cm. Celkový rozptyl je pak od 5mm po 15m. Vysoké druhy pak slouží často ptákům pro vybudování si hnízda jako náhražka dutin ve stromech. Člověk kaktusy kromě okrasné hodnoty využívá také v potravinářském průmyslu zejména k výrobě alkoholických i nealkoholických nápojů.
Typickým znakem kaktusu je areola, což je zakrnělá postranní větev. Listy jsou pak přetvořené v trny, které slouží jednak k odrazení zvířat k jejich poškození, ale vytvářejí také alespoň nějaký stín. Druhy které naopak rostou ve vysokých polohách jsou ochlupené. Povrch (kutikula) je velmi tuhý, aby dokázal odolávat ostrému sluníčku a teplu a zabraňoval tak odpařování vody. Květy jsou u kaktusů obzvláště krásné. Mohou nabývat různých barev. Například rod Mammillaria je známý tím, že květy vyrůstají na koncích stonků kolem dokola ve věnečcích. Dále asi každý bude znát vánoční kaktus.
Podle místa výskytu vyplývá, že většině kaktusů vyhovuje mírná zálivka, dobře propustný písčitý substrát (je ovšem nutné do něj dodávat minerály v hnojivu) a plné slunce. Na zimu snížit teplotu na 5 - 10°C a nezalévat vůbec. Tato fáze je většinou nutná k tomu, abyste rostliny donutily ke květu.
Množí se drobnými semeny nebo řízkováním. Oblíbené je také roubovaní. (Komerčně nabízené roubovance se mi zdají být ovšem kýčovité, což prezentuji čistě jako můj osobní názor.)
Zdroje:
žádost o přidání nekomerčního odkazu / otevři všechny odkazy
literatura:
