nepřihlášen
Prodejci:
karta rostliny zobrazena tento rok 166x
Kaktusy : Magnoliopsida / Caryophyllales / Cactaceae / Acanthocalycium
Druhové jméno odvozeno z latinského violaceum = fialový. Je tím míněna fialová barva květu. Domovinou těchto rostlin je pohoří Siera Cordoba v Argentině, kde rostou solitérně. Dorůstá výšky 20 (i 60)cm a šířky 12 - 14cm. Tělo je kulovité, ve stáří mírně válcovité, světlezelené až žlutozelené, s 15 - 20ti žebry s hloubkou 1,5cm, areoly jsou eliptické, s (10 -) 18 (i 20)ti jehlovitými světle okrovými až nahnědlými trny délky 3cm. Květy vyrůstají z temene, jsou světle fialové, délky až 7,5cm, průměru 5cm, kalich je otrněný, stejně tak jako plod s kulovitými černými semeny. Existuje vnitrodruhový taxon:
Pěstujeme v propustném substrátu, s nárazovitou zálivkou. Zimujeme v chladu při 10°C bez zálivky.
Množí se semeny.
kvete v měsících: 123456789101112 (pouze orientační, doba je závislá na místě na Zemi, počasí, atd.)
Synonyma: A. violaceum, Echinocactus spiniflorum, Echinocactus spiniflorus, Echinopsis spiniflora, Echinopsis violacea, Lobivia spiniflora, Lobivia spiniflora var. violacea
ceny již od 22,00 Kč s DPHExistují pouze 3 druhy. Pochází z Argentiny. Rodové jméno pochází z řeckého akantha = pichlavý a kalyx = poupata. Rostou v kulovém, mírně válcovém tvaru s plochým zakončením. Tělo tvoří 16 - 20 žeber. V průměru dosahují rozměrů 10 - 15cm a výšky až 60cm. Areoly měří 1 - 2cm a nabývají žlutohnědé barvy.
Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.
Pro Čechy je to velmi známá čeleď, přestože u nás kaktusy nerostou. Také mezi významnými botaniky-kaktusáři se vyskytuje jedno české jméno a to Alberto Vojtěch Frič 1882 - 1944 (o jeho cestách vyšel také komix v ABC v rámci cyklu Lovci zelených pokladů). Mnoho evropských sbírek je založeno na semenech dovezených českými dělníky, kteří do Ameriky jezdily na montáže. Některé druhy byly dokonce díky těmto zásilkám zachráněny před vyhynutím. Podle různých taxonomických pojetí existuje 120 - 220 rodů.
Název pochází z řečtiny. Vyskytují se především v Jižní a Severní Americe. Díky lidem se však rozšířily na všechny kontinenty. Patří mezi sukulenty. Většině z nich vyhovuje prostředí polopouště a stepy. Méně pak pouště a 1/20 dokonce na deštné pralesy s druhy epifyticky rostoucími na stromech, kterým vyhovuje rosení - např. Rhipsalis (Věšák). Z westernů lidi znají hlavně veliké několikametrové obry. Většina druhý ale nepřerůstá výšku 20cm. Celkový rozptyl je pak od 5mm po 15m. Vysoké druhy pak slouží často ptákům pro vybudování si hnízda jako náhražka dutin ve stromech. Člověk kaktusy kromě okrasné hodnoty využívá také v potravinářském průmyslu zejména k výrobě alkoholických i nealkoholických nápojů.
Typickým znakem kaktusu je areola, což je zakrnělá postranní větev. Listy jsou pak přetvořené v trny, které slouží jednak k odrazení zvířat k jejich poškození, ale vytvářejí také alespoň nějaký stín. Druhy které naopak rostou ve vysokých polohách jsou ochlupené. Povrch (kutikula) je velmi tuhý, aby dokázal odolávat ostrému sluníčku a teplu a zabraňoval tak odpařování vody. Květy jsou u kaktusů obzvláště krásné. Mohou nabývat různých barev. Například rod Mammillaria je známý tím, že květy vyrůstají na koncích stonků kolem dokola ve věnečcích. Dále asi každý bude znát vánoční kaktus.
Podle místa výskytu vyplývá, že většině kaktusů vyhovuje mírná zálivka, dobře propustný písčitý substrát (je ovšem nutné do něj dodávat minerály v hnojivu) a plné slunce. Na zimu snížit teplotu na 5 - 10°C a nezalévat vůbec. Tato fáze je většinou nutná k tomu, abyste rostliny donutily ke květu.
Množí se drobnými semeny nebo řízkováním. Oblíbené je také roubovaní. (Komerčně nabízené roubovance se mi zdají být ovšem kýčovité, což prezentuji čistě jako můj osobní názor.)
Zdroje:
literatura:
