nepřihlášen
Prodejci:
karta rostliny zobrazena tento rok 33x
poslední revize 01.01.1970
Kaktusy : Magnoliopsida / Caryophyllales / Cactaceae / Selenicereus
Bohužel k tomuto druhu žádné podrobnější informace nemám. Dokážete-li něčím přispět, zašlete mi prosím informace na: 
. Děkuji.
Nepodařilo se mi získat fotografii. Máte-li nějakou k dispozici a není chráněna autorským právem, prosím o zaslání na: . Děkuji.
Synonyma: Hylocereus tricae
Je pojmenován podle řecké bohyně měsíce Selené. Roste v na jihu Severní Ameriky, ve střední Americe, Karibiku a na severu Jižní Ameriky v podobě popínavého šplhavého pozemního až epifytického keře. Kmínky mohou být článkované, zelené, namodralé nebo narůžověle fialové, válcovité, dlouhé 1 - 5cm, široké do 30cm, mají (2 -) 3 - 12 žeber, areoly jsou malé a kulaté, mají rozteč 1 - 6cm, mají 1 - 18 trnů (mohou i chybět), jsou žluté, prakticky černé až hnědé (i bílé, nazelenalé nebo načervenalé), dlouhé 0,1 - 2cm, paprsčitých bývá max. 18, mohou být zkroucené, středových trnů je max. 4 a délky 0,1 - 1,5cm. Větve vyrůstají v přeslenech. Květy jsou dlouze trubkovité, zpravidla aromatické, nálevkovité až řepicovité, dlouhé 12 - 35 (i 40)cm, široké 8 - 20cm, vnější okvětní lístky bývají rozložené, žluté, oranžové, nahnědlé nebo nazelenalé (i červené nebo růžově fialové), čárkovité až úzce obkopinaté a vnitřní jsou bílé. Nevýhoda je, že rozkvétají na pouhou jedinou noc během které musejí být opyleny netopýry. Plody bývají červené, kulaté, podlouhlé nebo vejčité, dlouhé 5 - 9cm a obsahují vejčitá až ledvinitá lesklá černá semena.
Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.
Pro Čechy je to velmi známá čeleď, přestože u nás kaktusy nerostou. Také mezi významnými botaniky-kaktusáři se vyskytuje jedno české jméno a to Alberto Vojtěch Frič 1882 - 1944 (o jeho cestách vyšel také komix v ABC v rámci cyklu Lovci zelených pokladů). Mnoho evropských sbírek je založeno na semenech dovezených českými dělníky, kteří do Ameriky jezdily na montáže. Některé druhy byly dokonce díky těmto zásilkám zachráněny před vyhynutím. Podle různých taxonomických pojetí existuje 120 - 220 rodů.
Název pochází z řečtiny. Vyskytují se především v Jižní a Severní Americe. Díky lidem se však rozšířily na všechny kontinenty. Patří mezi sukulenty. Většině z nich vyhovuje prostředí polopouště a stepy. Méně pak pouště a 1/20 dokonce na deštné pralesy s druhy epifyticky rostoucími na stromech, kterým vyhovuje rosení - např. Rhipsalis (Věšák). Z westernů lidi znají hlavně veliké několikametrové obry. Většina druhý ale nepřerůstá výšku 20cm. Celkový rozptyl je pak od 5mm po 15m. Vysoké druhy pak slouží často ptákům pro vybudování si hnízda jako náhražka dutin ve stromech. Člověk kaktusy kromě okrasné hodnoty využívá také v potravinářském průmyslu zejména k výrobě alkoholických i nealkoholických nápojů.
Typickým znakem kaktusu je areola, což je zakrnělá postranní větev. Listy jsou pak přetvořené v trny, které slouží jednak k odrazení zvířat k jejich poškození, ale vytvářejí také alespoň nějaký stín. Druhy které naopak rostou ve vysokých polohách jsou ochlupené. Povrch (kutikula) je velmi tuhý, aby dokázal odolávat ostrému sluníčku a teplu a zabraňoval tak odpařování vody. Květy jsou u kaktusů obzvláště krásné. Mohou nabývat různých barev. Například rod Mammillaria je známý tím, že květy vyrůstají na koncích stonků kolem dokola ve věnečcích. Dále asi každý bude znát vánoční kaktus.
Podle místa výskytu vyplývá, že většině kaktusů vyhovuje mírná zálivka, dobře propustný písčitý substrát (je ovšem nutné do něj dodávat minerály v hnojivu) a plné slunce. Na zimu snížit teplotu na 5 - 10°C a nezalévat vůbec. Tato fáze je většinou nutná k tomu, abyste rostliny donutily ke květu.
Množí se drobnými semeny nebo řízkováním. Oblíbené je také roubovaní. (Komerčně nabízené roubovance se mi zdají být ovšem kýčovité, což prezentuji čistě jako můj osobní názor.)
Zdroje:
žádost o přidání nekomerčního odkazu / otevři všechny odkazy
literatura:
