karta rostliny zobrazena tento rok 37x
Cibuloviny a hlízy : Liliopsida / Asparagales / Hyacinthaceae / Bellevalia
Roste v Iráku, Íránu, Turkmenistánu, Afganistánu, Tádžikistánu a Pakistánu. Pod zemí vytváří cibuli průměru 2,5 - 4,5cm. Vyrůstá z ní 3 - 6 mírně kopinatý listů délky 15 - 25cm a šířky do 2,3cm. Vytváří 1 (i 3) stonky výšky 15 - 30cm zakončené 15 - 30tikvětým hroznem prodlužujícím se v době plodu, spodní část je větší, květy jsou zvonkovité, bílé, později šedohnědé, zvonkovité a laloky jsou mírně kratší než trubka. Plodem je mírně obvejčitá tobolka délky 0,9 - 1,2cm.
Nepodařilo se mi získat fotografii. Máte-li nějakou k dispozici a není chráněna autorským právem, prosím o zaslání na: . Děkuji.
kvete v měsících: 123456789101112 (pouze orientační, doba je závislá na místě na Zemi, počasí, atd.)
Synonyma: B. ciliata var. stenophylla, Hyacinthus saviczii
Rodové jméno bylo vybráno na počest francouzského botanika Pierra Richera de Bellevala (1564 - 1632). Roste ve středozemí a střední Asii. Patří mezi trvalky. Pod zemí vytváří cibuli. Listy vytvářejí růžici a okraje bývají brvité. Kvete válcovými zvonkovitými květy v řídkém hroznu, které jsou na rozdíl od modřenců rozevřené a cípy delší. Plodem je tobolka. Nejznámějšími druhy jsou B. ciliata, B. paradoxa a B. romana.
Vyhovují ji dobře propustné písčité teplé půdy na plném slunci.
Množí se semeny nebo dceřinými cibulkami vysazovanými do hloubky 10cm.
Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.
Existuje asi 70 rodů a asi 1000 druhů. Centrem diverzity je jižní Afrika, ale hodně rozšířené jsou i ve středozemí. Patří mezi trvalky a byliny. Pod zemí vytvářeji cibulky, vzácně oddenky. Listy mají podélnou žilnatinu, tvar nejčastěji čárkovitý až kopinatý, vyrůstají z cibule a může jich být 1 - noho. Květy obvykle bývají oboupohlavné, ale naleznou se i jednodomé jednopohlavné. Jsou seskupeny v hroznu nebo hlávce. Plodem je tobolka. Množí se semeny nebo častěji dceřinnými cibulkami. Mezi nejznámější zástupce patří: Hyacint, Modřenec, Mořská cibule, Ladoňka a Ladonička.
Zdroje:
literatura: