karta rostliny zobrazena tento rok 252x
Tropické keře : Magnoliopsida / Malvales / Malvaceae / Hibiscus
Roste na pobřeží v tropech Afriky a Asie v podobě do široka rozrůstajícího se keře až stromu. Dorůstá výšky a šířky 2,5 - 10m. Borka je světle šedě hnědá až šedě bílá. Větve jsou v mládí jemně ochlupené. Palisty jsou záhy opadavé, vejčité, dlouhé 1 - 3cm a široké 0,5 - 1 (1,5)mm. Listy jsou střídavé, kulaté až vejčité, špičaté až zašpičatělé, jemně pilovité, podobné lipovému listu, tmavě až sivě zelené, dlouhé 3 - 20 (i 30)cm, široké 2 - 20 (i 30)cm, na bázi srdčité, spodní strana bledě zelená, žilnatinu tvoří 1 - 5 žilek a řapíky jsou dlouhé 3 - 12cm. Kvete samostatnými žlutými květy o průměru až 12cm s červeným až hnědočerným středem a středním až 5cm sloupkem s bliznou a tyčinkami na 1cm stopce (za plodu až 2cm), kalich má délku 1,5 - 3cm, laloky jsou kopinaté, široké 1cm, koruna má průměr 5 - 8cm, korunní lístky jsou obvejčité, dlouhé 4,5 - 7cm a široké 4 - 5cm. Plodem je vejčitá 5tichlopňová tobolka délky 2 - 3cm, šířky 2cm, je rozdělená na 10 komůrek a obsahuje mnoho tmavěhnědých semen délky 4 - 5mm.
klimatická USDA zóna: 10 - 11
Synonyma: H. boninensis, H. tiliaceus var. abutiloides, H. tiliaceus var. heterophyllus, H. tiliaceus var. tortuosus, H. tiliifolius, H. tortuosus, Pariti boninense, Pariti tiliaceum, Pariti tiliaceum var. heterophyllum, Paritium abutiloides, Paritium elatum var. abutiloides, Paritium tiliaceum
Rodové jméno pochází ze jména egyptského boha Ibis a řeckého slova iskó = ctím. Roste v teplých tropických a subtropických částech Asie, Afriky a Ameriky v podobě i stálezeleného keře nebo nízkého stromu (i trvalky). Palisty jsou malé, úzké, chlupovité nebo široké a záhy opadávají. Listy jsou střídavé, celokrajné, zubaté až hluboce laločnaté, od báze 3 - 7mižilné a řapíky bývají ochlupené. Kvete ozdobnými 5tičetnými růžově fialovými, červenými nebo žlutými květy složenými z velkých překrývajících se korunních lístků, výraznými dlouhými tyčinkami a pestíky. Plodem je pukavá válcovitá tobolka a obsahuje ledvinitá až prakticky kulatá. V našich obchodech se nejčastěji setkáte s druhem H. rosa-sinensis, což je bytový ibišek (čínská růže), venkovním ibiškem je pak H. syriacus a poslední dobou přichází do obliby také H. moscheutos (Ibišek bahenní), ze kterého se mohou pěstovat celoročně venku pouze některé kultivary. Existují vnitrodruhové taxony:
Potřebuje slunné místo, raději ale rozptýlené světlo a hlinitá půda bohatá na živiny. Důležitá je také vyšší vlhkost vzduchu a udržování stále vlhkého substrátu. Na zimu jej přemístěte na chladnější, ale stále světlé místo a mírně snižte zálivku. Dobře snáší řez.
Množíme semeny (u venkovních sbíráme nejlépe v únoru, mají vysoké procento klíčivosti), pak je odolnější, ale méně kvete nebo řízkováním dřevnatých větviček, které se nejprve nechají zakořenit ve vodě.
Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.
V této poměrně vělké čeledi existuje na 200 rodů s asi 2300 druhy. Taxonomická struktura je poněkud obtížnější, podrobnější informace získáte např. na http://en.wikipedia.org/wiki/Malvaceae . Listy vyrůstají obvykle střídavě a jsou laločnatě dělené a často se zubatým okrajem. Okvětních lístků je nejčastěji 5 (existují samozřejmě polokvěté a plnokvěté kultivary s většími počty). Plodem je nejčasteji tobolka nebo oříšek.
žádost o přidání nekomerčního odkazu / otevři všechny odkazy
literatura:
Dobrý den. Neporadím se zdrojem, ale chtělo by to navíc, aby rostliny nebyly ošetřené postřikem. Takže nejlepší asi by bylo vzít si několik šikmo seříznutých řízků, ty důkladně oprat pod tekoucí vodou a se stimulátorem šikmo zasadit a nechat zakořenit. Než pustí kořínky, tak zakrýt nějakou průhlednou miskou, igelitovým sáčkem, atp. - vytvořit malý skleník s vysokou vlhkostí. Než začnou být zdrojem krmení, budete bohužel muset hádám min. na rok nalézt jiný zdroj.