nepřihlášen
Prodejci:
karta rostliny zobrazena tento rok 71x
Kaktusy : Magnoliopsida / Caryophyllales / Cactaceae / Hatiora
Roste v Brazílii jako epifyt. Články jsou zprvu vzpřímené, záhy obloukovité, ploché a tmavě zelené. Kvete oranžově červenými květy.
Nepodařilo se mi získat fotografii. Máte-li nějakou k dispozici a není chráněna autorským právem, prosím o zaslání na: 
. Děkuji.
klimatická USDA zóna: 10 - 11
Synonyma: Epiphyllopsis gaertneri
Rodové jméno vzniklo jako anagram původního pojmenování Hariota pojmenovaném po botanikovi 16. století Thomase Hariota. Článkovitou stavbou se podobají Rhipsalisům, ale jsou odlišné vytvářením barevných zvonkových květů z areol a také plody vypadají jinak. Roste v Brazílii v podobě i epifytického keřovitého kaktusu. Kvete nálevkovitými žlutými, růžovými nebo červenými květy.
Vyhovuje ji dostatek světla bez přímého poledního, ale vydrží i v polostínu. Pěstuje se při teplotách 18 - 20°C, na zimu se snižuje k 15 - 17°C. Přestože se jedná o kaktus, substrát vyžaduje stále mírně vlhký. Důležité je také pravidelné rosení. Jako substrát používáme směs s vyšší propustností, kyselejším pH a s výbornou drenáží. Můžete ale také použít běžné směsi pro pokojové rostliny. Hnojí se každé 2 týdny tekutými hnojivy pro kaktusy.
Množí se semeny nebo řízky.
Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.
Pro Čechy je to velmi známá čeleď, přestože u nás kaktusy nerostou. Také mezi významnými botaniky-kaktusáři se vyskytuje jedno české jméno a to Alberto Vojtěch Frič 1882 - 1944 (o jeho cestách vyšel také komix v ABC v rámci cyklu Lovci zelených pokladů). Mnoho evropských sbírek je založeno na semenech dovezených českými dělníky, kteří do Ameriky jezdily na montáže. Některé druhy byly dokonce díky těmto zásilkám zachráněny před vyhynutím. Podle různých taxonomických pojetí existuje 120 - 220 rodů.
Název pochází z řečtiny. Vyskytují se především v Jižní a Severní Americe. Díky lidem se však rozšířily na všechny kontinenty. Patří mezi sukulenty. Většině z nich vyhovuje prostředí polopouště a stepy. Méně pak pouště a 1/20 dokonce na deštné pralesy s druhy epifyticky rostoucími na stromech, kterým vyhovuje rosení - např. Rhipsalis (Věšák). Z westernů lidi znají hlavně veliké několikametrové obry. Většina druhý ale nepřerůstá výšku 20cm. Celkový rozptyl je pak od 5mm po 15m. Vysoké druhy pak slouží často ptákům pro vybudování si hnízda jako náhražka dutin ve stromech. Člověk kaktusy kromě okrasné hodnoty využívá také v potravinářském průmyslu zejména k výrobě alkoholických i nealkoholických nápojů.
Typickým znakem kaktusu je areola, což je zakrnělá postranní větev. Listy jsou pak přetvořené v trny, které slouží jednak k odrazení zvířat k jejich poškození, ale vytvářejí také alespoň nějaký stín. Druhy které naopak rostou ve vysokých polohách jsou ochlupené. Povrch (kutikula) je velmi tuhý, aby dokázal odolávat ostrému sluníčku a teplu a zabraňoval tak odpařování vody. Květy jsou u kaktusů obzvláště krásné. Mohou nabývat různých barev. Například rod Mammillaria je známý tím, že květy vyrůstají na koncích stonků kolem dokola ve věnečcích. Dále asi každý bude znát vánoční kaktus.
Podle místa výskytu vyplývá, že většině kaktusů vyhovuje mírná zálivka, dobře propustný písčitý substrát (je ovšem nutné do něj dodávat minerály v hnojivu) a plné slunce. Na zimu snížit teplotu na 5 - 10°C a nezalévat vůbec. Tato fáze je většinou nutná k tomu, abyste rostliny donutily ke květu.
Množí se drobnými semeny nebo řízkováním. Oblíbené je také roubovaní. (Komerčně nabízené roubovance se mi zdají být ovšem kýčovité, což prezentuji čistě jako můj osobní názor.)
Zdroje:
žádost o přidání nekomerčního odkazu / otevři všechny odkazy
literatura:
