nepřihlášen
Prodejci:
karta rostliny zobrazena tento rok 26x
poslední revize 08.06.2020
Kaktusy : Magnoliopsida / Caryophyllales / Cactaceae / Grusonia
Roste v Mexiku v podobě rozkladitého polokeře. Dorůstá výšky 1m a šířky až 5m. Články kmínků jsou válcovité, žebernaté, průměru 4 - 7cm. Listy jsou čárkovité, dužnaté, dlouhé do 8mm, trny vyrůstají po 15 - 25ti ks, jsou špinavě bílé a dlouhé 1 - 3cm. Kvete krátkými lesklými tmavěžlutými květy. Plody jsou trnité a eliptické.
Nepodařilo se mi získat fotografii. Máte-li nějakou k dispozici a není chráněna autorským právem, prosím o zaslání na: 
. Děkuji.
Roste v USA a severním Mexiku v podobě zpravidla hustě větveného polštářovitého keře anebo roste v poléhavých až vzpřímených chomáčcích. Kmínky tvoří zpravidla pevně připojené válcovitě kyjovité články, někdy jsou prakticky kulaté, stejné délky, nápadně hrbolaté, občas zdánlivě žebernaté, areoly téměř kulaté, průměru 1 - 6mm, bíle ochlupené, šedé nebo žluté, glochidie bílé, žluté anebo hnědé. Kvete oboupohlavnými květy, vnitřní korunní lístky jsou žluté, růžové anebo růžové. Plody jsou žluté až nahnědlé, úzce obkuželovité až eliptické, zprvu dužnaté, později suché, mohou být trnité a obsahují žlutobílá až světležlutá či nahnědlá semena velikosti 3 - 6mm.
Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.
Pro Čechy je to velmi známá čeleď, přestože u nás kaktusy nerostou. Také mezi významnými botaniky-kaktusáři se vyskytuje jedno české jméno a to Alberto Vojtěch Frič 1882 - 1944 (o jeho cestách vyšel také komix v ABC v rámci cyklu Lovci zelených pokladů). Mnoho evropských sbírek je založeno na semenech dovezených českými dělníky, kteří do Ameriky jezdily na montáže. Některé druhy byly dokonce díky těmto zásilkám zachráněny před vyhynutím. Podle různých taxonomických pojetí existuje 120 - 220 rodů.
Název pochází z řečtiny. Vyskytují se především v Jižní a Severní Americe. Díky lidem se však rozšířily na všechny kontinenty. Patří mezi sukulenty. Většině z nich vyhovuje prostředí polopouště a stepy. Méně pak pouště a 1/20 dokonce na deštné pralesy s druhy epifyticky rostoucími na stromech, kterým vyhovuje rosení - např. Rhipsalis (Věšák). Z westernů lidi znají hlavně veliké několikametrové obry. Většina druhý ale nepřerůstá výšku 20cm. Celkový rozptyl je pak od 5mm po 15m. Vysoké druhy pak slouží často ptákům pro vybudování si hnízda jako náhražka dutin ve stromech. Člověk kaktusy kromě okrasné hodnoty využívá také v potravinářském průmyslu zejména k výrobě alkoholických i nealkoholických nápojů.
Typickým znakem kaktusu je areola, což je zakrnělá postranní větev. Listy jsou pak přetvořené v trny, které slouží jednak k odrazení zvířat k jejich poškození, ale vytvářejí také alespoň nějaký stín. Druhy které naopak rostou ve vysokých polohách jsou ochlupené. Povrch (kutikula) je velmi tuhý, aby dokázal odolávat ostrému sluníčku a teplu a zabraňoval tak odpařování vody. Květy jsou u kaktusů obzvláště krásné. Mohou nabývat různých barev. Například rod Mammillaria je známý tím, že květy vyrůstají na koncích stonků kolem dokola ve věnečcích. Dále asi každý bude znát vánoční kaktus.
Podle místa výskytu vyplývá, že většině kaktusů vyhovuje mírná zálivka, dobře propustný písčitý substrát (je ovšem nutné do něj dodávat minerály v hnojivu) a plné slunce. Na zimu snížit teplotu na 5 - 10°C a nezalévat vůbec. Tato fáze je většinou nutná k tomu, abyste rostliny donutily ke květu.
Množí se drobnými semeny nebo řízkováním. Oblíbené je také roubovaní. (Komerčně nabízené roubovance se mi zdají být ovšem kýčovité, což prezentuji čistě jako můj osobní názor.)
Zdroje:
literatura:
