karta rostliny zobrazena tento rok 214x
poslední revize 23.12.2012
Tropické popínavé a převislé : Magnoliopsida / Fabales / Fabaceae / Entada
Pochází z Karibiku. Jedná se o tropickou liánu dorůstající délky až 25m. Vyskytuje se v tropických mangrovech celého světa. Listy jsou opatřené úponkem. Jsou mírně nesymetrické, zpeřené, dlouhé 1,8 - 8cm a široké 0,8 - 4cm. Kvete v 8 - 25cm klasech béžovými až žlutými květy. Plodem je veliký spiroálově stočený lusk délky až 0,4 - 1,2 (i 2)m a šířky 7,5 - 12 (i 16)cm. Obsahuje až 6cm semena o tloušťce 2cm.
Množí se semeny, která dokáží bez poškození putovat i oceánem.
Synonyma: E. gigalobium, E. gigas subsp. umbonata, E. planoseminata, E. scandens, E. scandens subsp. planoseminata, E. scandens subsp. umbonata, E. umbonata, Mimosa gigas, Mimosa scandens
Roste zejména v Africe, dále v Asii, tropice Ameriky či jiných tropů v podobě stromu, keře nebo liány. Palisty jsou drobné. Listy jsou 2x zpeřené, zakončené úponkem. Kvete malými bílými nebo nažloutlými květy v klasu nebo latě. Plody některých druhů dorůstají délky až 1,5m.
Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.
Tato čeleď je třetí nejpočetnější čeledí kvetoucích rostlin (za Orchidaceae a Asteraceae). Má na 730 rodů a přes 19400 druhů. Dělí se na 3 podčeledě:
Věšina z nich patří mezi byliny a keře. To se týká zejména našich zeměpisných šířek. V teplých exotických zemích pak můžete nalézt i stromy. Rostliny dále mohou být jednoleté, víceleté i trvalky. Kořeny dobře vážou dusík a rostliny jsou proto často používáno jako zelené hnojení. Listy jsou obvykle složené a to buď trojčetné, dlanitě složené nebo zpeřené. Mohou být i střídavé, v tom případě jsou obvykle doprovázeny palisty. Dále se mohou vyskytovat úponky (u popínavých) a trny. Kvete oboupohlavnými květy v hroznech nebo hlávkách. Květy mívají pro čeleď charakteristický tvar člunku s pavézou a křídly, celkem tedy 5ti okvětními lístky. Obvykle bývají hodně efektní a stávají se tak oblíbenými okrasnými rostlinami. Tomu dopomáhá i plod, kterým je struk nebo lusk.
Zdroje:
literatura: