Tropické keře : Magnoliopsida / Ericales / Ericaceae / Diplycosia

Diplycosia carrii

Roste na Borneu v podobě epifytického keře. Dorůstá výšky 30 - 50cm. Větve jsou převislé a v mládí štětinaté. Listy jsou vejčité, zašpičatělé až tupé, prakticky kožovité, v mládí štětinaté, dlouhé 2 - 3cm, široké 1,2 - 1,9cm, báze je zakulacená, spodní strana štětinatá, žilnatinu tvoří 2 - 3 páry žilek a řapíky jsou dlouhé 2 - 3mm. Kvete úžlabními květy na 4 - 5mm stopce, bazální listen je malý, listence jsou vejčité, dlouhé 1mm, kalich je štětinatý, dlouhý 3mm, laloky vejčité, prakticky špičaté, dlouhé 2mm, koruna bílá, válcovitě zvonkovitá až zploštěle baňkovitá, z větší části štětinovitá, dlouhá 5mm, široká 6 - 8mm, laloky jsou 3úhlé, vzpřímené, tupé a dlouhé 1,5mm.

Nepodařilo se mi získat fotografii. Máte-li nějakou k dispozici a není chráněna autorským právem, prosím o zaslání na: . Děkuji.

Popis rodu Diplycosia

Roste zpravidla v Malesii v podobě stálezeleného keře, často epifytického. Kořeny bývají tlusté a na bázi zbytnělé. Listy vyrůstají ve spirále, mohou být pilovité anebo vroubkované. Kvete samostatnými úžlabními květy anebo ve svazečcích, vlastní květy mají stopky s listenci srostlými v kalíšek, kalich je hluboce 4 - 5tizubý nebo -laločný, vytrvalý, koruna je zvonkovitá až baňkovitá (i válcovitá nebo prakticky kulatá), zpravidla 5tilaločná a záhy opadající, zpravidla s 10ti tyčinkami, terč bývá pohárkovitý a 8 - 10tilaločný. Plodem je slabostěnná pukající tobolka obsahující drobná semena.

Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.

Patří sem byliny, keře a při představě typického představitele vřesu dokonce možná překvapivě i stromy. Řadí se sem na 70 rodů s 2500 druhy. Roste převážně na severní polokouli. Listy obvykle vyrůstají střídavě, nemají řapík a mohou být tvořeny šupinami nebo jehličkami. Mají často kožovitý povrch. V drtivé většině na zimu neopadávají, jsou vždyzelené. Květy jsou oboupohlavné se 4 - 5ti okvětními lístky. Nejčastějšími květenstvími jsou hrozny, okolíky a chocholíky.

Rostlinám vyhovují kyselé půdy s menším obsahem živin. Díky tomu se často vyskytují v lesích, rašeliništích, atp.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Ericaceae
• http://rostliny.prirodou.cz/ericaceae/
  

Další informace, zdroje a doporučená listeratura:

• http://databaze.dendrologie.cz/domains/databaze.dendrologie.cz/index.php?menu=4&id=4761

žádost o přidání nekomerčního odkazu

literatura:

• Nowak, B., Schulz, B. Tropické plody. 2. vydání. Přel. I. Kadlecová. Praha: Euromedia Group, k. s., 2006. 240 s. ISBN 80-242-1653-1
• Rohwer, J. G. Tropické rostliny. 2. vydání. Přel. L. Helebrant. Praha: Euromedia Group, k. s., 2006. 288 s. ISBN 80-242-1652-3
• Kubát, K. Klíč ke květeně České republiky. 1. vydání. Praha: Academia nakladatelství Akademie věd České republiky, 2002. 927 s. ISBN 80-200-0836-5
• kolektiv autorů Botanika. Slovart, 2007. 1020 s. ISBN 978-80-7209-936-8
• Vácelav Zelený Rostliny Středozemí. 2. vydání. Praha: Academia, 2012. 510 s. ISBN 978-80-200-2088-8
• internetové zdroje

Přidání dotazu nebo odpovědi:
Předmět:
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Popis:
Dotazy ohledně zakoupení rostliny nebo semena které nenaleznete v aktuální nabídce eshopu prosím nepište. Budou s ohledem na zvýšení přehlednosti stránek a pomíjivost požadavku vymazány. Platí pravidlo: co se v nabídce nenalézá, nedokáži bohužel zprostředkovat a nabídnout. V takovém případě prosím zadejte požadavek v burze. Děkuji za pochopení.
opište kontrolní kód z obrázku: