nepřihlášen
Prodejci:
karta rostliny zobrazena tento rok 138x
poslední revize 27.04.2023
Kaktusy : Magnoliopsida / Caryophyllales / Cactaceae / Cleistocactus
Roste v Peru a Bolívii v podobě keře s válcovitými stonky délky až 1,5m, průměru 4cm a se 14 - 16ti žebry se zakulacenými hranami, areoly jsou husté, okrajových trnů bývá 13 - 22 s délkou 3cm, středové trny se objevují pouze někdy, jsou pak silnější a delší. Kvete na vrcholcích trubkovitými červenými až růžově fialově červenými květy délky 4cm. Plodem je řídce šupinatá bobule se šťavnatou dužinou obsahující černá semena délky 0,8mm.
Vyhovují mu oblasti suchých lesů. Zimuje za teploty do 10°C.
kvete v měsících: 123456789101112 (pouze orientační, doba je závislá na místě na Zemi, počasí, atd.)
Synonyma: Akersia roseiflora, Bolivicereus brevicaulis, Bolivicereus croceus, Bolivicereus rufus, Bolivicereus samaipatanus, Bolivicereus samaipatanus var. divi-miseratus, Bolivicereus samaipatanus var. multiflorus, Borzicactus samaipatanus, Borzicactus samaipatanus var. divi-miseratus, Borzicactus samaipatanus var. multiflorus, C. samaipatensis
Roste v jižním Ekvádoru, Peru, Bolívii, západní Brazílii, Uruguayi, Paraguayi a severní Argentině v podobě vzpřímeného až plazivého keřovitého kaktusu s délkou stonků až několik m. Stonky jsou slabé, žebrovité a hustě trnité. Kvete zpravidla bohatě, bývají dlouze trubkovité, postupně nakvétající a vnější strana trubek bývá štětinatá až trnitá.
Vyhovuje mu dobře propustný substrát a plné slunce.
Množí se řízky nebo semeny.
Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.
Pro Čechy je to velmi známá čeleď, přestože u nás kaktusy nerostou. Také mezi významnými botaniky-kaktusáři se vyskytuje jedno české jméno a to Alberto Vojtěch Frič 1882 - 1944 (o jeho cestách vyšel také komix v ABC v rámci cyklu Lovci zelených pokladů). Mnoho evropských sbírek je založeno na semenech dovezených českými dělníky, kteří do Ameriky jezdily na montáže. Některé druhy byly dokonce díky těmto zásilkám zachráněny před vyhynutím. Podle různých taxonomických pojetí existuje 120 - 220 rodů.
Název pochází z řečtiny. Vyskytují se především v Jižní a Severní Americe. Díky lidem se však rozšířily na všechny kontinenty. Patří mezi sukulenty. Většině z nich vyhovuje prostředí polopouště a stepy. Méně pak pouště a 1/20 dokonce na deštné pralesy s druhy epifyticky rostoucími na stromech, kterým vyhovuje rosení - např. Rhipsalis (Věšák). Z westernů lidi znají hlavně veliké několikametrové obry. Většina druhý ale nepřerůstá výšku 20cm. Celkový rozptyl je pak od 5mm po 15m. Vysoké druhy pak slouží často ptákům pro vybudování si hnízda jako náhražka dutin ve stromech. Člověk kaktusy kromě okrasné hodnoty využívá také v potravinářském průmyslu zejména k výrobě alkoholických i nealkoholických nápojů.
Typickým znakem kaktusu je areola, což je zakrnělá postranní větev. Listy jsou pak přetvořené v trny, které slouží jednak k odrazení zvířat k jejich poškození, ale vytvářejí také alespoň nějaký stín. Druhy které naopak rostou ve vysokých polohách jsou ochlupené. Povrch (kutikula) je velmi tuhý, aby dokázal odolávat ostrému sluníčku a teplu a zabraňoval tak odpařování vody. Květy jsou u kaktusů obzvláště krásné. Mohou nabývat různých barev. Například rod Mammillaria je známý tím, že květy vyrůstají na koncích stonků kolem dokola ve věnečcích. Dále asi každý bude znát vánoční kaktus.
Podle místa výskytu vyplývá, že většině kaktusů vyhovuje mírná zálivka, dobře propustný písčitý substrát (je ovšem nutné do něj dodávat minerály v hnojivu) a plné slunce. Na zimu snížit teplotu na 5 - 10°C a nezalévat vůbec. Tato fáze je většinou nutná k tomu, abyste rostliny donutily ke květu.
Množí se drobnými semeny nebo řízkováním. Oblíbené je také roubovaní. (Komerčně nabízené roubovance se mi zdají být ovšem kýčovité, což prezentuji čistě jako můj osobní názor.)
Zdroje:
literatura:
