nepřihlášen
Prodejci:
karta rostliny zobrazena tento rok 32x
poslední revize 02.08.2012
Kaktusy : Magnoliopsida / Caryophyllales / Cactaceae / Cleistocactus
Bohužel k tomuto druhu žádné podrobnější informace nemám. Dokážete-li něčím přispět, zašlete mi prosím informace na: 
. Děkuji.
Nepodařilo se mi získat fotografii. Máte-li nějakou k dispozici a není chráněna autorským právem, prosím o zaslání na: . Děkuji.
Synonyma: Cephalocleistocactus ritteri
Roste v jižním Ekvádoru, Peru, Bolívii, západní Brazílii, Uruguayi, Paraguayi a severní Argentině v podobě vzpřímeného až plazivého keřovitého kaktusu s délkou stonků až několik m. Stonky jsou slabé, žebrovité a hustě trnité. Kvete zpravidla bohatě, bývají dlouze trubkovité, postupně nakvétající a vnější strana trubek bývá štětinatá až trnitá.
Vyhovuje mu dobře propustný substrát a plné slunce.
Množí se řízky nebo semeny.
Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.
Pro Čechy je to velmi známá čeleď, přestože u nás kaktusy nerostou. Také mezi významnými botaniky-kaktusáři se vyskytuje jedno české jméno a to Alberto Vojtěch Frič 1882 - 1944 (o jeho cestách vyšel také komix v ABC v rámci cyklu Lovci zelených pokladů). Mnoho evropských sbírek je založeno na semenech dovezených českými dělníky, kteří do Ameriky jezdily na montáže. Některé druhy byly dokonce díky těmto zásilkám zachráněny před vyhynutím. Podle různých taxonomických pojetí existuje 120 - 220 rodů.
Název pochází z řečtiny. Vyskytují se především v Jižní a Severní Americe. Díky lidem se však rozšířily na všechny kontinenty. Patří mezi sukulenty. Většině z nich vyhovuje prostředí polopouště a stepy. Méně pak pouště a 1/20 dokonce na deštné pralesy s druhy epifyticky rostoucími na stromech, kterým vyhovuje rosení - např. Rhipsalis (Věšák). Z westernů lidi znají hlavně veliké několikametrové obry. Většina druhý ale nepřerůstá výšku 20cm. Celkový rozptyl je pak od 5mm po 15m. Vysoké druhy pak slouží často ptákům pro vybudování si hnízda jako náhražka dutin ve stromech. Člověk kaktusy kromě okrasné hodnoty využívá také v potravinářském průmyslu zejména k výrobě alkoholických i nealkoholických nápojů.
Typickým znakem kaktusu je areola, což je zakrnělá postranní větev. Listy jsou pak přetvořené v trny, které slouží jednak k odrazení zvířat k jejich poškození, ale vytvářejí také alespoň nějaký stín. Druhy které naopak rostou ve vysokých polohách jsou ochlupené. Povrch (kutikula) je velmi tuhý, aby dokázal odolávat ostrému sluníčku a teplu a zabraňoval tak odpařování vody. Květy jsou u kaktusů obzvláště krásné. Mohou nabývat různých barev. Například rod Mammillaria je známý tím, že květy vyrůstají na koncích stonků kolem dokola ve věnečcích. Dále asi každý bude znát vánoční kaktus.
Podle místa výskytu vyplývá, že většině kaktusů vyhovuje mírná zálivka, dobře propustný písčitý substrát (je ovšem nutné do něj dodávat minerály v hnojivu) a plné slunce. Na zimu snížit teplotu na 5 - 10°C a nezalévat vůbec. Tato fáze je většinou nutná k tomu, abyste rostliny donutily ke květu.
Množí se drobnými semeny nebo řízkováním. Oblíbené je také roubovaní. (Komerčně nabízené roubovance se mi zdají být ovšem kýčovité, což prezentuji čistě jako můj osobní názor.)
Zdroje:
literatura:
Bohužel, nemohu tento článek chválit ani po stránce odborné, ani po stránce formálně češtinářské; je zde dost pravopisných chyb a dost věcných nedostatků. Vypadá to, že zrovna nejste kaktusář. 1. A.V. Frič nebyl jediným českým kaktusářem, který kaktusy nejen sbíral a zároveň kaktusy popisoval a určoval. Je to největší z českých kaktusářů. 2. O životě A. V. Friče je sepsána perfektní publikace Karle Crkala "Lovec kaktusů". Komiks o životě Friče je ubohým pokusem přiblížit tohoto velkého cestovatele, kaktusáře a etnografa malým dětem. A. V. Frič nebyl jenom kaktusářem - sběratelem, ale i pěstitelem; v Praze na Božince měl obrovskou sbírku kaktusů, dělal mezidruhové křížení mezi bramborou a rajčetem, pokoušel se napěstovat do evropských podmínek sóju. V době svého mládí udělal do Jižní Ameriky za kaktusy a mezi jihoamerické indiány 8 cest. Za života v Jižní Americe se stal náčelníkem indiánského kmene Čamakoků. 3. Určité procento semen kaktusových druhů sice přišlo do E- vropy prostřednictvím českých dělníků, hlavní podíl však na zavedení pěstování kaktusů v Evropě mají skuteční kaktusáři - lovci kaktusů a Frič byl jedním z nich. Dalším Čechem byl kaktusář Kníže. 4. Mezi kaktusáři se nepoužívají české názvy kaktusových druhů. 5. Velikost kaktusů je skutečně značně různá od miniatur průměrné velikosti 4 - 5 cm, až po obry J. Ameriky - bolivijský rod Stetsonia (8 m), nebo Pachycereus ( 12 m) z Mexika. Je třeba říci, že kaktusy rostou velice pomalu a ty opravdu veliké jsou dlouhověké (přes 70 let). Mnoho kaktusů je sloupovitých, jiné jsou kulovité či kyjovité, některé jsou diskovité, další připomínají svým vzhledem keře (Leuchtenbergia). Některé mají výrazně článkované tělo, tělo jiných připomíná "tučné listy" a pouze některé (ty vývojově nejstarší) výjimečně mají kmínek s listy a trny.Vrchol sukulentního kaktusu bývá označován jako "temeno". 6. Sukulentní kaktusy jsou většinou s trny a četné mají na povrchu těla vatu. Obojí slouží k ochraně těla kaktusu před slunečním horkem. 7. Roubování je jednou z metod, jak kaktusy množit a udržet při životě. Byla vyšlechtěna určitá skupina kaktusů bez chlorofylu - barevně jsou červené, růžové, lila růžové, žluté. Pokud by tyto barevné variety nebyly naroubovány na zelené podnože (v kaktusařské řeči - podložky), pak by nebyly schopny růstu a uhynuly již jako semenáče. 8. Co se týká češtiny - chyby v interpunkci, před vztažnými zájmeny se píše čárka,ve slově zachráněný, je na začátku písmeno "z" nikoliv "s",ve slově náhražka je písmeno "ž" nikoliv "š", "čeleď" je rodu ženského a množné číslo není "čeledě" ale "čeledi", dělníci do Ameriky jezdili - nikoliv jezdily. Když budete příště něco chtít napsat, konzultujte to s dalšími odborníky a po stránce čeština si to nechte opravit a upravit. Mgr. J. Kostka
