karta rostliny zobrazena tento rok 550x
poslední revize 15.04.2023
Kaktusy : Magnoliopsida / Caryophyllales / Cactaceae / Hylocereus
Roste v Mexiku jako terestrická rostlina nebo i jako epifyt díky vzdušným kořenům. Dorůstá výšky 4 - 7 (i 10)m. Tělo je bohatě větvené a tvoří jej převislé 3žeberné mírně zvlněné výhony s délkou až 6m, areoly mají v průměru 2mm, mají rozteč 2 - 4cm, skládá se z 1 - 4 trnů, jsou hnědošedé a nenápadné. Vykvétá pouze v noci bílými nebo nažloutlými květy s až 11 (i 30)cm korunními lístky. Plodem je beztrnná růžová až oranžová bobule délky až 20cm s masitými špičatými až 8cm dlouhými šupinami, kůra je do 1cm silná a uvnitř ukrývá sklovitě bílou dřeň s velikým množstvím černých 2mm semínek. Chutí připomíná vodní meloun, obsahuje vitamín C, B a vápník, draslík, fosfor, hořčík, cukr a údajně pomáhá snižovat hladinu cholesterolu.
Vyhovuje ji horko a suché půdy. V zimě teplota nesmí klesnout pod 5 - 10°C.
Množí se odnožemi nebo semeny z vyzrálých plodů. Pro výsev používáme písčitou zeminu.
klimatická USDA zóna: 10 - 12
Synonyma: Cactus triangularis aphyllus, Cereus triangularis major, Cereus tricostatus, Cereus undatus, H. tricostatus
Roste v Mexiku, střední Americe a na severu Jižní Ameriky v podobě zpravidla epifytického rozkladitého šplhavého nebo převislého nepravidelného keře s článkovanými zelenými, modrozelenými nebo šedozelenými kmínky, články mohou být 3křídlé či 3hranné, variabilní, dlouhé 0,1 - 5m, široké až 10cm, areoly mají rozestup 1 - 5cm, žeber má 2 - 5ks, v jedné areole je max. 8 trnů barvy bílé, žluté nebo hnědé. Kvete v noci, vlastní květy jsou postranní nebo téměř terminální, nálevkovité, dlouhé 3 - 38cm, široké 8 - 30cm, vnější lístky bývají nazelenalé, bílé, žluté, růžové, růžovofialové nebo i načervenalé, dlouhé 10 - 15cm, široké 1,5 - 3cm a celokrajné. Plody jsou podlouhlé až vejčité či kulovité, beztrnné, dlouhé 2 - 12,5cm, široké 4 - 12cm a obsahují semena délky 2 - 3mm.
Množí se semeny nebo řízky.
Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.
Pro Čechy je to velmi známá čeleď, přestože u nás kaktusy nerostou. Také mezi významnými botaniky-kaktusáři se vyskytuje jedno české jméno a to Alberto Vojtěch Frič 1882 - 1944 (o jeho cestách vyšel také komix v ABC v rámci cyklu Lovci zelených pokladů). Mnoho evropských sbírek je založeno na semenech dovezených českými dělníky, kteří do Ameriky jezdily na montáže. Některé druhy byly dokonce díky těmto zásilkám zachráněny před vyhynutím. Podle různých taxonomických pojetí existuje 120 - 220 rodů.
Název pochází z řečtiny. Vyskytují se především v Jižní a Severní Americe. Díky lidem se však rozšířily na všechny kontinenty. Patří mezi sukulenty. Většině z nich vyhovuje prostředí polopouště a stepy. Méně pak pouště a 1/20 dokonce na deštné pralesy s druhy epifyticky rostoucími na stromech, kterým vyhovuje rosení - např. Rhipsalis (Věšák). Z westernů lidi znají hlavně veliké několikametrové obry. Většina druhý ale nepřerůstá výšku 20cm. Celkový rozptyl je pak od 5mm po 15m. Vysoké druhy pak slouží často ptákům pro vybudování si hnízda jako náhražka dutin ve stromech. Člověk kaktusy kromě okrasné hodnoty využívá také v potravinářském průmyslu zejména k výrobě alkoholických i nealkoholických nápojů.
Typickým znakem kaktusu je areola, což je zakrnělá postranní větev. Listy jsou pak přetvořené v trny, které slouží jednak k odrazení zvířat k jejich poškození, ale vytvářejí také alespoň nějaký stín. Druhy které naopak rostou ve vysokých polohách jsou ochlupené. Povrch (kutikula) je velmi tuhý, aby dokázal odolávat ostrému sluníčku a teplu a zabraňoval tak odpařování vody. Květy jsou u kaktusů obzvláště krásné. Mohou nabývat různých barev. Například rod Mammillaria je známý tím, že květy vyrůstají na koncích stonků kolem dokola ve věnečcích. Dále asi každý bude znát vánoční kaktus.
Podle místa výskytu vyplývá, že většině kaktusů vyhovuje mírná zálivka, dobře propustný písčitý substrát (je ovšem nutné do něj dodávat minerály v hnojivu) a plné slunce. Na zimu snížit teplotu na 5 - 10°C a nezalévat vůbec. Tato fáze je většinou nutná k tomu, abyste rostliny donutily ke květu.
Množí se drobnými semeny nebo řízkováním. Oblíbené je také roubovaní. (Komerčně nabízené roubovance se mi zdají být ovšem kýčovité, což prezentuji čistě jako můj osobní názor.)
Zdroje:
literatura: