nepřihlášen
Prodejci:
karta rostliny zobrazena tento rok 62x
poslední revize 02.08.2012
Kaktusy : Magnoliopsida / Caryophyllales / Cactaceae / Armatocereus
Pochází z jižního Ekvádoru a severního Peru. Roste v podobě stomovitého nepravidelně větveného segmentovitého kaktusu. Dorůstá výšky do 12m. Průměr kmene nepřesahuje 30cm. Segmenty mají 6 - 9 žeber o hloubce 1,5 - 2,5cm a délka se pohybuje v rozmezí 30 - 60cm. Areoly jsou dlouhé 2 - 4 a jsou izolované. Trny mají hnědou, později šedobílou barvu s tmavou špičkou, jsou dlouhé 2 - 10cm. Kvete bílými květy délky 7 - 9cm a šířky 4 - 5cm. Plody jsou kulovité až válcovité, pokryté žlutohnědými trny, dlouhé 5 - 9cm a ze zelené přecházejí do červené. Obsahuje černá lesklá semena.
Vyhovuje mu polostín.
Nepodařilo se mi získat fotografii. Máte-li nějakou k dispozici a není chráněna autorským právem, prosím o zaslání na: 
. Děkuji.
Synonyma: A. cartwrightianus var. longispinus, Cereus cartwrightianus, Lemaireocereus cartwrightianus
Existuje asi 7 druhů. Roste v Kolumbii, Ekvádoru a Peru. Roste v podobě sloupovitého článkovitého (1 článek = 1 rok) kaktusu. Dorůstá výšky do 12m. Vytváří efektní trny. Barva květů je většinou bílá, vzácně červená. Vykvétají v noci. Plody jsou kulovité nebo vejčité, barvy červenené nebo zelené s bílou dužinou. Obsahují černá až hnědá semena velikosti 2 - 3mm.
Zimuje při teplotě 15°C.
Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.
Pro Čechy je to velmi známá čeleď, přestože u nás kaktusy nerostou. Také mezi významnými botaniky-kaktusáři se vyskytuje jedno české jméno a to Alberto Vojtěch Frič 1882 - 1944 (o jeho cestách vyšel také komix v ABC v rámci cyklu Lovci zelených pokladů). Mnoho evropských sbírek je založeno na semenech dovezených českými dělníky, kteří do Ameriky jezdily na montáže. Některé druhy byly dokonce díky těmto zásilkám zachráněny před vyhynutím. Podle různých taxonomických pojetí existuje 120 - 220 rodů.
Název pochází z řečtiny. Vyskytují se především v Jižní a Severní Americe. Díky lidem se však rozšířily na všechny kontinenty. Patří mezi sukulenty. Většině z nich vyhovuje prostředí polopouště a stepy. Méně pak pouště a 1/20 dokonce na deštné pralesy s druhy epifyticky rostoucími na stromech, kterým vyhovuje rosení - např. Rhipsalis (Věšák). Z westernů lidi znají hlavně veliké několikametrové obry. Většina druhý ale nepřerůstá výšku 20cm. Celkový rozptyl je pak od 5mm po 15m. Vysoké druhy pak slouží často ptákům pro vybudování si hnízda jako náhražka dutin ve stromech. Člověk kaktusy kromě okrasné hodnoty využívá také v potravinářském průmyslu zejména k výrobě alkoholických i nealkoholických nápojů.
Typickým znakem kaktusu je areola, což je zakrnělá postranní větev. Listy jsou pak přetvořené v trny, které slouží jednak k odrazení zvířat k jejich poškození, ale vytvářejí také alespoň nějaký stín. Druhy které naopak rostou ve vysokých polohách jsou ochlupené. Povrch (kutikula) je velmi tuhý, aby dokázal odolávat ostrému sluníčku a teplu a zabraňoval tak odpařování vody. Květy jsou u kaktusů obzvláště krásné. Mohou nabývat různých barev. Například rod Mammillaria je známý tím, že květy vyrůstají na koncích stonků kolem dokola ve věnečcích. Dále asi každý bude znát vánoční kaktus.
Podle místa výskytu vyplývá, že většině kaktusů vyhovuje mírná zálivka, dobře propustný písčitý substrát (je ovšem nutné do něj dodávat minerály v hnojivu) a plné slunce. Na zimu snížit teplotu na 5 - 10°C a nezalévat vůbec. Tato fáze je většinou nutná k tomu, abyste rostliny donutily ke květu.
Množí se drobnými semeny nebo řízkováním. Oblíbené je také roubovaní. (Komerčně nabízené roubovance se mi zdají být ovšem kýčovité, což prezentuji čistě jako můj osobní názor.)
Zdroje:
literatura:
