nepřihlášen
Prodejci:
karta rostliny zobrazena tento rok 172x
poslední revize 01.03.2023
Kaktusy : Magnoliopsida / Caryophyllales / Cactaceae / Ariocarpus
Roste v pouštích Mexika a USA. Na povrch se dostává jenom zlomková velikost, tělo je prakticky kulaté, šedozelené, střechovitě bradavčité, široké (5 -) 8 - 12 (i 15)cm, vysoké (nad zemí) 4 - 6cm, bradavky dlouhé 1 - 2cm, široké 1,5 - 2,5cm, s podélnými i příčnými brázdami a trny u dospělých jedinců chybí. Kvete bílými nebo růžovočervenými květy o průměru 2,5 - 4 (i 4,5)cm. Plody obsahují černá eliptická semena velkosti 0,8mm. V přírodě je na podzim tělo kaktusu natrvalo zatahováno pod zem až o 3cm. Existují vnitrodruhové taxony:
Vyhovuje mu plné slunce, vápenitý dobře propustný vápenatě jílovitý substrát. Růst je ale pomalý.
Množí se semeny.
kvete v měsících: 123456789101112 (pouze orientační, doba je závislá na místě na Zemi, počasí, atd.)
klimatická USDA zóna: 10 - 11
Synonyma: Anhalonium engelmannii, Anhalonium fissuratum, Mammillaria fissurata, Roseocactus fissuratus, Roseocactus intermedius
Rodové jméno pochází z řečtiny - aria = druh dubu a carpos = plod. Pochází z hor okolí Rio Grande v jižním Texasu a také ze severu a centrální části Mexika. Svým tvarem připomínají živý kámen. Větší část stonku je ukrytá pod zemí, dokáží ho tam zatahovat kořeny, které mají vlastnost smršťování. Povrch není trnitý, pouze bradavčitý. Kvetou v barvě bílé, oranžové, žluté, růžové i červené.
Potřeuje minerální dobře propustný suchý substrát a mnoho plného slunce.
Množí se semeny.
Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.
Pro Čechy je to velmi známá čeleď, přestože u nás kaktusy nerostou. Také mezi významnými botaniky-kaktusáři se vyskytuje jedno české jméno a to Alberto Vojtěch Frič 1882 - 1944 (o jeho cestách vyšel také komix v ABC v rámci cyklu Lovci zelených pokladů). Mnoho evropských sbírek je založeno na semenech dovezených českými dělníky, kteří do Ameriky jezdily na montáže. Některé druhy byly dokonce díky těmto zásilkám zachráněny před vyhynutím. Podle různých taxonomických pojetí existuje 120 - 220 rodů.
Název pochází z řečtiny. Vyskytují se především v Jižní a Severní Americe. Díky lidem se však rozšířily na všechny kontinenty. Patří mezi sukulenty. Většině z nich vyhovuje prostředí polopouště a stepy. Méně pak pouště a 1/20 dokonce na deštné pralesy s druhy epifyticky rostoucími na stromech, kterým vyhovuje rosení - např. Rhipsalis (Věšák). Z westernů lidi znají hlavně veliké několikametrové obry. Většina druhý ale nepřerůstá výšku 20cm. Celkový rozptyl je pak od 5mm po 15m. Vysoké druhy pak slouží často ptákům pro vybudování si hnízda jako náhražka dutin ve stromech. Člověk kaktusy kromě okrasné hodnoty využívá také v potravinářském průmyslu zejména k výrobě alkoholických i nealkoholických nápojů.
Typickým znakem kaktusu je areola, což je zakrnělá postranní větev. Listy jsou pak přetvořené v trny, které slouží jednak k odrazení zvířat k jejich poškození, ale vytvářejí také alespoň nějaký stín. Druhy které naopak rostou ve vysokých polohách jsou ochlupené. Povrch (kutikula) je velmi tuhý, aby dokázal odolávat ostrému sluníčku a teplu a zabraňoval tak odpařování vody. Květy jsou u kaktusů obzvláště krásné. Mohou nabývat různých barev. Například rod Mammillaria je známý tím, že květy vyrůstají na koncích stonků kolem dokola ve věnečcích. Dále asi každý bude znát vánoční kaktus.
Podle místa výskytu vyplývá, že většině kaktusů vyhovuje mírná zálivka, dobře propustný písčitý substrát (je ovšem nutné do něj dodávat minerály v hnojivu) a plné slunce. Na zimu snížit teplotu na 5 - 10°C a nezalévat vůbec. Tato fáze je většinou nutná k tomu, abyste rostliny donutily ke květu.
Množí se drobnými semeny nebo řízkováním. Oblíbené je také roubovaní. (Komerčně nabízené roubovance se mi zdají být ovšem kýčovité, což prezentuji čistě jako můj osobní názor.)
Zdroje:
žádost o přidání nekomerčního odkazu / otevři všechny odkazy
literatura:
